Vyprávění Otakara Čutka z II.světové války
Mému dědovi bylo tehdy 13 let, když začala II. Světová válka. Žil se svou rodinou na nově postavené usedlosti nedaleko lesa v obci Dobronice u Bechyně. První dva roky 38 – 39, prožíval beze změny. Chodil do místní školy, doma pracoval v zemědělství a pomáhal svému dědovi v lese.
V patnácti letech ho rodiče nechali zapsat do učení jako zámečníka v malé továrničce Hema v Malšicích. Do učení chodil denně pěšky přes les asi
V druhém roce učení mu přibyl kamarád s kterým pak dochodil učení až do konce války.
Rodinný dům v Dobronicích se stal azylem a také úkrytem některým pražským rodinám. Pražáci z obav o svoje rodiny je stěhovali na venkov, aby nebyly vystaveny válečnému nebezpečí. V domě bylo rádio a tajně se poslouchalo západní zakázané stanice, a proto domácí měli přehled o událostech, které se děly.
Jednou večer slyšely výzvy, aby lidé přijeli pomoci Pražanům. V té době v Praze žila i dědova mladší sestra u
strýce a tety. Děda se s kamarádem druhý den ve svých 19-ti letech vydal do rozkopané Prahy, aby zjistil informace o
příbuzných. Šli pešky asi
auto, které bylo přeplněno lidmi. V Táboře, pak přesedli na vlak, který dojel až pozdě večer na pražské nádraží.
Všude byla slyšet střelba, ulice byly zaplněné barikádami a na chodnících leželi mrtví lidé.
Mrtvoly se svážely do kostelů a přikrývaly se bílými papíry.
Děda se svým kamarádem procházel asi další čtyři hodiny k bydlišti svého strýce a tety.
Když viděl okna jejich bytu, tak si hluboce oddych. Sousední domy byly rozbombardovány. A v jejich bytě bydlely další dvě rodiny.
Děda se v Praze zdržel dva dny a pak stejnou cestou odjel domů. Potkával kolony Němců, kteří se chtěli co nejrychleji dostat do Písku. Když přijel děda domů, tak v jejich domě bydleli dvě německé rodiny, tedy ženy s dětmi, které opouštěly narychlo své domovy.
Doma čekala dědu špatná zpráva. Jeho spolužáci, čtyři kluci se šli odpoledne podívat do sousední vesnice na německé kolony. Stoupli si do zatáčky, aby dobře viděli na oba směry.
Od Tábora přijížděla kolona a najednou se ozvala střelba. Všichni čtyři padli mrtví k zemi.
Za dva dny po příjezdu jim šel děda na pohřeb.
Děda se hned v červnu odstěhoval do Prahy, kde začal studovat a na tuto dobu rád vzpomíná.